Září 2008

Pár stěrů a hlášek :D

20. září 2008 v 10:25 | Sisi |  Věcičky co se neztratí
Jsi trapnej jak schody ve výtahu!


Kamčiiik

18. září 2008 v 14:08 | Sisi |  Spřátelené blogísky :)))
Moje New Sbéčko patří mojí suprácké spolužačce :-* Ej Kamčík to je supr holčí a ten její blog upe supráckej :-) Takže neváhejte a běžte se tam čučnout :D Já to vzápětí udělám taky :D (samozřejmě už jsem tam byla to je jen abych trošku naštvala Kamču :D) klik

(G) Bez rozloučení

18. září 2008 v 14:01 | Sisi |  Moje zamilované povídky
Ráno Maxe probudil zvonící telefon.Má prý okamžitě za tátou domů.Jede se do porodnice za mámou a Natálkou."Gábi pojedeš semnou?" Probudil Max Gabrielu něžným polibkem. "Dnes ne.Radši zůstanu doma.Není mi zrovna nejlépe a navíc ať jste spolu jen jako rodina." "Tak dobře lásko." Něžně si k sobě Gabrielu přivinul a políbil ji na horké rty. "Radši půjdu nebo se od tebe za chvíli neodtrhnu." Pustil Gabrielu z náručí a zmizel v chodbičce.Gabriela se položila na pohovku a zavřela oči.Věděla že Max zase brzy přijde a tak ani nezavolala ahoj.Jejich společné loučení ji ničilo a tak se raději odešla do kuchyně zaměstnat přípravou oběda.
Odpoledne,když se Gabriela dívala na televizi a přemýšlela kde Max tak dlouho je někdo bouchal na dveře jakoby hořelo.Gabriela tedy rychle vstala a běžela ke dveřím za kterými s oddechem poznala Kristýnu. "Ahoj Kristý,taky se neozveš.Co ten Vašek?" Kristýna jí však skočila celá udýchaná a vyděšená do řeči než mohla Gabriel pokračovat. "Max je v nemocnici!" Gabriela se zasmála. "Jo já vím jel za Natálkou a mamkou do porodnice." "On není v porodnici,ale nemocnici! Měli nehodu! On a jeho táta. Smetl je nějaký pitomec s náklaďákem. Jeho táta je v pořádku,ale Max je v bezvědomí a je… v ohrožení života." Dokončila už se slzami v očích Kristýna a skácela se bezmocně k zemi. Gabriela ji jen nechápavě pozorovala než si uvědomila co jí Kristýna vlastně řekla. "Musím za ním!" V rychlosti se obula a vzala si bundu. "Tam tě nepustí!Může k němu jen rodina." Gabriele se už po tvářích taky kouleli slzy. "A to mám jako dělat co? Sedět a čekat jestli umře jedinej člověk,kterého jsem v životě milovala a on miloval mě? To mám čekat jestli se mi během několika minut zase zboří svět,který jsem si konečně postavila?" Kristýna ji němě pozorovala a pak odpověděla. "To po tobě nechci,ale jak se k němu chceš dostat? Povraždíš půlku doktorů jak ve filmu? Gabriel neblázni! Nemá to cenu! Prostě spolu počkáme než nám zavolá jeho táta nebo máma že už mu je lépe a můžeme za ním na návštěvu.Bereš?" "A co když už mu lépe nebude? Co když umře? Nemůžu čekat! Jdeš semnou?" Kristýna věděla že to nemá cenu a tak jen přikývla.Během chvilky,která se holkám zdála nekonečná už byli v nemocnici a vyptávali se kde najdou Maxe.Doběhli na patro kde měl ležet a před jeho pokojem viděli jeho uplakanou maminku.Ta jen zvedla hlavu a když uviděla Gábinu běžela ji obejmout a obě si brečeli na rameni. "Můžu ho…Můžu ho vidět?" "Teď to nejde.Oni ho operují." "Je to s ním fakt tak vážné?" Zeptala se nevěřícně Gabriela. "Pokud přežije bude to štěstí a pokud nebude mít trvalé následky bude to zázrak." Gabriela s naprostou bezmocností klesla do židle blízko ní a jen ze sebe vyplakávala smutek,neštěstí,zoufalství a bolest.Už si nedokázala představit život bez Maxe.Nedokázala si představit jak žije bez jeho doteků,slov a pozorností,kterými ji zahrnoval.Pokud jí Max zemře,věděla že kus jí odejde s ním už na věky.Ze sálu vyšel doktor a ona i Maxova matka se na něj zahleděli. "Vy jste jeho matka?" "Ano,jsem!" "Je mi líto.Dělali jsme co se dalo,ale…ztratily jsme ho.Je po všem." "To nemůže být pravda! Nemůže!" "Uklidněte se paní.Měla by jste být se svou dcerou a manželem.Ti vás teď budou hodně potřebovat.Tady už nic nenapravíme." Gabriela vše viděla a vnímala v mlze.To nemůže být pravda.Její Max je tu s ní.Neodešel nikam.Nemohl ji tu přece nechat a přece si uvědomila,že kus toho jejího srdce už je pryč.Cítila jak ji Kristýna obejmula kolem ramen a vede ji pryč.Z dálky slyšela jak jí šeptá že tu už nemá cenu být.Max zemřel a Gabrielin svět odešel s ním bez jediného rozloučení.

Hádanky

18. září 2008 v 12:58 | Sisi |  Básničky
Běží a pořád uhání vpřed,
Co není zatím bude však hned.
Uhání pořád nic ho však nebolí,
My zatím často ležíme v posteli.
Mládí nám utíká šedne nám vlas,
Utíká pořád utíká zas.
Smrt už na nás,čeká si za vrátky,
Utíká pořád nejde už nazpátky.
My potom zemřeme zkoleni nemocí,
On však dál utíká jako by nic.
(čas)
Bytost to čistá jako by nebyla,
Srdce mužů si lehounce dobila.
Miluje zvířátka miluje les,
Vždy při měsíci má ona ples.
Studánku čistíce,
Nenosí střevíce.
Věneček na hlavě,
Při tanci nehraje.
Nádherné šaty má,
Spíše si zazpívá.
(víla)
Dokáže pomoci lidem i ublížit,
Někdy i pravdu o kousek přiblížit.
Spousta je dobrých někdy i špatných,
Dokáže vyčistit vzpomínek matných.
Někdo je umí někdo je nezná,
Někomu jdou někdo je hvězda.
Někomu nejdou,učí se dlouho
Někdo je umí za chvilku pouhou.
(kouzla)

Diplomek za SONV

2. září 2008 v 12:54 | Sisi |  4 me