Červen 2008

Učím se!!!

27. června 2008 v 21:39 | Sisi |  O mně
Možná si říkáte že jsem pěkně cáklá....Učit se když jsou prázdniny? Ale co už já se učím colorizovat.Ty začátky jsou vážně hrozný a ty moje colorky děs a hrůza a přitom jednoduchost sama k tomu... Mno nic dám vám sem ukázku mojí první colorky... Je to příšerný ale stejně mě zajímají názory a hlavně rady abych se zlepšila a jednou uměla colorizovat dokonale... :-) Tak tu je ten horor :D
Mno pište do komíků jak jsem nemožná :D aspoň přečtu něco jinýho než chválu ;-)

Krásný citát

24. června 2008 v 21:53 | Sisi |  Citáty
Našla jsem krásný citát z mojí hlavy ale tentokráte není.Nic nazbyt je krásnej.
Kdo pro lásku trpěl, ví co láska je, čím však více trpí, tím víc miluje.
Autor:Neznámý

(K) Když slunce omámí mysl

24. června 2008 v 21:50 | Sisi |  Moje zamilované povídky
Když se Kristýna ráno probudila rozhodla se že půjde se svou do nedávné doby nejlepší kamarádkou k řece.Zavolala k sobě svou psí slečnu a láskyplně ji pohladila po hlavě. "Co holka vyrazíme se vykoupat?" Andra zavrtěla ocasem jako kdyby rozuměla a nechala se připnou na vodítko.Během cesty k nedaleké řece Andra hopsala po cestě a dělala samé skopičiny.Kristýna se ve svých myšlenkách zase ztratila k Vaškovi a málem si nevšimla že jsou na místě.Andra se však hrnula k vodě jak jen to šlo takže se Kristýna brzy vzpamatovala a přitáhla ji k sobě.Pak jí odepla vodítko a pustila jí do vody.Mezitím přelezla po kamenech a vlezla doprostřed řeky na ostrůvek z kamenů.Chvilku Andře házela kameny a ta je lovila ve vodě.Pak se však i s pejskem doloudala blíže ke splavu.Andra skotačila ve vodě a Kristýna měla spoustu času na přemýšlení.Zanedlouho ji však z uvažování vytrhl známý hlas.Její kamarádka Bára slezla opatrně až k ní na ostrůvek a za ní šla malá nenápadná blondýnka Katka kterou Kristýna nikdy moc nemusela kvůli své sestřence která ji jen pomlouvala a říkala o Katce samé "hezké" věci.Pozdravila se s dívkami a Barča se svlékla do plavek a začala blbnut s Androu ve vodě.Katka si sedla vedla Kristýny na ostrůvku a holky si začali povídat.Po chvilce obě zjistily že si vlastně rozumí a také zjistily že Kristýnina sestřenice je pěkná potvora,protože všechno co navykládala Kristýně o Katce a zase a naopak byly jen lži.Holky brzo začala připalovat sluníčko tak se ještě trošku ochladily v řece a Kristýna se s holkama vydala do vesničky kousek od té ve které bydlela ona sama.Holky si tam zašli na zmrzlinu a taky vyřídit si něco s Kristýninou milou sestřenicí.Holky se docela pohádali,ale než to stačilo vyvrcholit nějak moc zavolal Katce nějaký kluk jestli necudou ještě přijít k řece.Holky nebyli proti.U řeky jim bylo dobře a navíc Andra vypadala že má docela žízeň,když ale dorazily k řece Kristýna měla chuť se jít utopit.Na ostrůvku kde předtím seděla s Katkou stál Vašek a usmíval se na ni tím jejím úsměvem.Vedle něj stál ještě nějaký neznámý kluk ve kterém později poznala bratrova kamaráda Michala.Holky slezli na ostrůvek ke klukům a Vašek šel přivítat Kristýnu. "Ahoj.Já jsme si s tebou chtěl promluvit.Mohl bych prosím?" "Však mluv.Já ti v tom nebráním." Vašek se na ni zase usmál a Kristýně se roztlouklo srdce.Chytl ji za ruku a Kristýně se málem podlomila kolena.Najednou ji k sobě přitáhl a políbil.Kristýna se chvilku bránila pak mu však začala jeho polibky oplácet.Všichni stáli kolem nich na ostrůvku a beze slova koukali.Po několikaminutovém polibku s eod sebe konečně odtrli a lapali po dechu.Kristýna se rozhlédla kolem a viděla jak k nim přichází ta holka co se včera objímala s Vaškem. "Bráchanec co to jako je?Se tady muchluješ a ani nás nepředstavíš jo?" Kristýna na ni nechápavě hleděla. "Kristýno tohle je Lenka moje sestřenice." Kristýna se na něj podívala a najednou se naprosto bezdůvodně rozplakala vzala vodítko a se slzami utekla.Vašek se za ní díval a nezmohl se ani na slovo.Ostatní taky jen beze slova koukali.Nikdo nechápal co se honí uvnitř Kristýniny hlavy,ale všichni věděli že něco není v pořádku,když si Kristýna uvědomila že udělala naprostou hloupost bylo pozdě.Její mysl jakoby však omámilo slunce.Nechtěla se vrátit,nemohla,ale věděla i když Vaška milovala nebyla připravená s ním být a ten polibek jí vystrašil.Nevěděla jak dál.Milovala ho avšak tajemství které měla ukryté hluboko v srdci a hlavě jí nedovolovalo začít důvěřovat a milovat.

Zklamaná láskou

24. června 2008 v 21:39 | Sisi |  Výpisky z mýho deníčku
Založila jsem new rubriku ve které budu psát výpisky ze svého života a vylívat si svoje srdíčko.Nikoho nenutím aby tyhle nesmysli četl.Zkrátka a dobře je to takovej můj deníček ve kterým se budu svěřovat já vám stejně jako můžete vy mě a já vám ráda pomůžu.
Včera se můj život zase proměnil v noční můru.Už delší dobu chodím s Jakubem.Fajn,normálním klukem do kterého jsem se zamilovala.Bohužel jako do většiny vztahů nám zabloudily překážky a my je začali překonávat.Jenže jich bylo čím dál víc a přestal jsme to zvládat.Hádky kvůli hloupostem byli na denním pořádku a já už nevěděla jak z toho ven.Jen nejlepší přítelkyně Kristýna mě držela a nenechala mě spadnout dokonce ani včera když mi od Jakuba přišla zpráva.
Gilda ‎(23.6.2008 22:01):
myslím, že to nemá cenu v tom pokračovat.... tedy prozatím ne... jednou to snad bude možná lepší, ale ten čas je asi ještě daleko...
Koukala jsem na tu zprávu a četla ji pořád dokola.Nechápala jsem nebo spíš jsem chápat nechtěla.To má být konec?Nemohla jsem dál a ani jsem nevěděla jak.Měla jsem moc málo síly na to abych hledala cestu.Musela jsem přemýšlet.Sama o sobě o nás o všem.Odešla jsem si lehnout do jediného pokoje v bytě kde jsem vždycky sama.Zdi tohoto pokoje už mnohokrát viděly jak se hroutím nebo jen ležím s mp3 v uších a tiše brečím.Takhle to probíhalo i dnes.V uších mi hrála stále jedna písnička,která jakoby vystihovala to všechno co mě potkalo.(Jaksi Taksi-Jednou) Brečela jsem tiše a snažila se ze sebe dostat bolest.Z venku mě hladil chladný vánek,který proudil otevřeným oknem do pokoje.Přemýšlela jsem skočit?Neskočit?Mohlo to být jednoduché.Mohla jsem vylézt na parapet a skočit do hlubin snění kde už nebudu cítit bolest.Nic nazbyt nedokázala jsem to a marně jsem proplakala půlku noci a myslela že snad zapomenu.Ráno jsem se probudila a kolem mě leželi všude posmrkané kapesníky.Za jedinou noc… nejhorší noc v mém životě jsem vypotřebovala 5 balíčků papírových kapesníků.Hlava mě bolela a já vypadala jak nějaký zombie.Měla jsem kruhy pod rudýma nateklýma očima a popravdě mi to všechno bylo jedno,ale vypadala jsem o 5 let starší a věděla jsem že se všichni budou vyptávat a já nechtěla odpovídat na ty hloupé otázky,které mě budou nutit vzpomínat ještě víc.Nakonec jsem se dala nějak dohromady a jen hrstka lidí poznala že je něco v nepořádku.Za maskou smíchu jsem skrývala svou bolest a srdce plakalo zatímco tvář se smála.Věděla jsem však že jen jedné osobě vděčím za to že přežívám,za to že jsem den předtím neskočila.Kristýna ta jediná mohla za to že jsem vydržela dál dýchat a nechala jsem kvůli ní tlouci to zubožené srdce i když neví za co všechno jí vděčím jsem ráda že mám pořád přítele který mě nenechá spadnout a drží mě z posledních sil.
PS:Kristýno díky ti :-*

Staré odchází...nové nadchází

23. června 2008 v 15:06 | Sisi |  Citáty
Proč to co jsme milovali odchází?To co potom přijde je pro nás už bezvýznamné.
Autor:Já

Volba

17. června 2008 v 19:52 | Sisi |  Citáty
Těžko se rozhodnout kterou cestou jít,když jedna je plná trní a druhá plná zmijí.
Autor:Já

Umění mistra

14. června 2008 v 20:57 | Sisi |  Citáty
Ublížit a způsobit bolest je snadné,ale pohladit a omluvit se je umění hodné mistra.
Autor:Já

Znovu kuk

13. června 2008 v 22:37 | Sisi |  Obrázky :-)



Pro Darčíííííí :-* (Stesk)

13. června 2008 v 21:26 | Sisi |  Básničky
Když srdce tvé se uzavře a vstoupí do něj stesk,
Světlo kolem pohasne a všechno ztrácí lesk.
I stíny temné vrací se ze svých černých hlubin,
Nad hlavami otázek jak z komiksových bublin.
V srdci tvém je spousty krve,
Tohle teďko cítím prve.
Tolik vzteku tolik bolesti,
Spousta breku samé starosti.
Teď už pláčeš kapky krve už né žádné slzy,
Neslyšíš když šeptám ti budem spolu brzy.
Do rukou už bereš zas ten ostrý a chladný kov,
Kdybych o tom věděla napadne mě jen pár slov.
Lásko moje buď tu pro mě jako já jsem pro tebe,
Co já asi budu dělat když odejdeš mi do nebe?
Lásko prosím věř mi vážně když říkám jak tě miluji,
Pro tebe já strašně ráda všude srdce maluji.
Do srdce pak hrozně něžně tvoje jméno píši,
S tebou vše se promění jak v pohádek říši.
Lásko prosím miluj mě stejně jak já tebe,
S tebou i to peklo promění se v nebe.
Žiletku teď odkládáš jen potřebuješ obejmout,
Se slzami v očích chceš se ke mě rozběhnout.
Najednou se zastavíš zvonek totiž zvoní,
Vnímáš jenom vůni co kolem tebe voní.
Ihned víš kdo přichází ten koho chceš objímat,
Ten kdo tvoje srdce už dávno nechce dobývat.
Ví totiž už konečně že miluješ ho stejně jak on tebe,
Že kvůli lásce společné vzdáš se klidně nebe.
Proto teď už na závěr ještě párek drobných slovíček,
Léčit svoje rány kovem to zaslouží si políček.
*políček = zastarale facka (Zmiňuji protože spousta lidí tento zastaralý výraz už nezná :D)

Pomoc

12. června 2008 v 19:55 | Sisi |  Citáty
Když někomu podáš pomocnou ruku neboj se, že by ti to neoplatil.Obvykle skončíš s kudlou v zádech.
Autor:Já

(G) Uslintaná košile

12. června 2008 v 16:41 | Sisi |  Moje zamilované povídky
Gabriele v noci přišla smska. "Je podobná na tebe…Jmenuje se Natálka.Zítra ji uvidíš.Už se na tebe těší.Rozhodně ale míň jak já.Pá a dobrou noc lásko.Max."Gabriela se usmála a natěšená na zítřejší den usnula.Druhý den ve škole přežívala ona i Max jen těžko.Nemohli se dočkat malé Natálky a navíc ve škole pro sebe neměli moc času,když však zazvonil konečně poslední zvonek oba ruku v ruce vyběhli před školu a šli na zastávku.V autobuse jí Max popisoval jak je malá Natálka krásná.Gabriela však začala být trochu nervózní,protože Maxovi rodiče ještě asi netuší že Maxova nejlepší kamarádka teď pro něj znamená něco víc. "Ty Maxi?" "Ano lásko?" Přestal na chvíli Max konečně básnit o Natálce. "Tvoji rodiče ví,že spolu chodíme?" "Jo mamce to došlo a pokud chceš znát její názor byla nadšená.Prej jsem si líp vybrat nemohl." Gabriela se rozzářila. "Tak to jsem ráda." Konečně autobus zastavil před nemocnicí.Během minutky už stáli ve dveřích nemocničního pokoje kde právě Maxova máma chovala malou Natálku.Gabriela se usmívala jak to šlo.Byla z malé Natálky nadšená a to ji pořádně ještě neviděla.Maxova máma se na ně usmála a pozvala je dál. "Dobrý den." Řekla tiše Gabriela a Maxova máma na ni jen kývla. "Ahoj mami!" Naklonil se nad ni Max a políbil ji na tvář. "Ahoj zlato." Odpověděla matka a s úsměvem pozorovala Gabrielu. "Tak co Gábinko.Chceš si ji zkusit pochovat?" "Vážně můžu." Rozzářila se Gabriela ještě víc a to už myslela že to nejde.Maxova maminka opatrně předala malou Natálku Gabriele a Natálka se ke Gabriela jakoby přitulila.Max ty dvě pozoroval jako svatý obrázek.Přišli mu nádherné a i on zářil štěstím,když viděl dvě dívky které nejvíc miloval takhle spolu. "Půjčíš mi ji na chvilku?" Převzal si Max Natálku od Gabriely.Cítil teplo toho maličkého tělíčka,které se k němu tisklo a to teplo roznášelo tento pocit po celém jeho těle.Zaplavovalo ho samé štěstí.Natálku pak uložil do postýlky a rozloučil se spolu s Gabrielou s jeho matkou. "Mami budeme muset jít.Zítra zase přijdeme.Tak ahoj." Políbil matku Max na tvář a Gabriela se taky rozloučila. "Tak nashledanou a ať jste brzo doma i s malou." Za půl hodinky byli oba u Maxe doma kde nikdo nebyl.Maxův táta byl totiž u tchýně a jeho mamka s Natálkou v porodnici. "Co miláčku půjdem do postýlky?" Začal Gabriel Max líbat ta se ale odtáhla. "Zlato máš uslintanou košili." Začala se smát. "A navíc teď nějakých pár dní nemůžem." Max si košili stáhnul a ze skříně vytáhnul čistou. "A sakra." Zasmál se Max. "Ale když s tebou je to tak krásný,že se nemůžeš divit že bych chtěl furt.Nemůžu se t nějak nabažit." "Lásko nepřeháněj.Času bude dost a příležitost se vždycky najde." Políbila ho Gabriela. "Pojď pustíme si nějakej film."Odešla do obýváku a našla nějakou romantickou komedii.Lehli si spolu na pohovku a propletení že by jeden nepoznal čí je která ruka nebo noha sledovali film u kterého jeden po druhém usnuli.

Stesk

6. června 2008 v 22:23 | Sisi |  Citáty
Když někdo,kdo je ve vašem srdci vám není dlouho na očích... kus srdce zmírá steskem...
Autor:Já

(K) Jediným pohledem

3. června 2008 v 20:17 | Sisi |  Moje zamilované povídky
Kristýna před sebou měla víkend na který se moc těšila.Její taneční víkend.To nejkrásnější co ji mohlo potkat.Nemohla se dočkat svého prvního vystoupení na diskotéce na které bude přes několik stovek lidí.Taková příležitost ukázat lidem co v ní je.Mohla tam dokonce dostat i trvalé angažmá.Nikdy se jí nesnilo o tom,že se z ní možná vyklube známá tanečnice a teď měla příležitost se jí stát.Převlékla se do pyžama a ulehla do postele.Doufala že usne,protože na zítřek potřebovala být vyspaná.Naštěstí po hodince usla a ráno když se probudila cítila se skvěle.Zavolala ještě Gabriele,která jí slíbila účast na diskotéce i s Maxem a začala se chystat.Diskotéka sice začínala až ve 20:00,ale ona tam kvůli jistým přípravám musela být o dost dříve.Nachystala si všechno co potřebuje do batohu hodila si ho přes ramena obula se a zamířila ke klubu ve kterém má dnes vystupovat.Ihned k ní přišel jí už známý muž…Podala mu ruku a usmála se… "Dobrý den." "Dobrý." Pozdravil ji muž a stiskl jí ruku. "Šatnu najdete o patro níž dovede vás tam jeden z kolegů…Můžete si tam odložit věci,převléct se a upravit se.Jinak je vám k dispozici sál,aby jste si mohla vyzkoušet číslo.Rád bych s vámi pobyl déle,ale je mi líto mám moc práce takže kdyby vám něco nebylo jasné obraťte se na tohoto mladíka."Ukázal muž na kluka přibližně v Kristýnině věku a odkráčel se věnovat svým povinnostem. "Já jsem Vašek.Syn pana Bartoše." Kývl směrem k majiteli,který se šel věnovat svým povinnostem a podal jí ruku. "Kristýna." Usmála se a vklouzla rukou do jeho.Ten ji jemně zmáčknul a políbil jí ruku. "Jsem rád že tě poznávám." Usmál se sladce Vašek.Kristýně se z toho zatočila hlava. "Zavedeš mě prosím do šatny? Potřebuju se nachystat a pak musím zkoušet." "Jasně…Pojď za mnou." Znovu se usmál Vašek a zavedl ji do šatny. "Kdyby něco budu v sále." "Dobře.Tak díky já už si snad poradím." Sedla k zrcadlu a začala se malovat.Vašek jí chvíli pozoroval a pak zmizel.Kristýna se nachystala vklouzla do oblečku a mazala do sálu.Pustila si svou písničku a začala tančit.Parket byl její a bylo jasné že jí to večer vyjde…Když hudba dohrála a ona dotančila ozval se potlesk. "Paráda." Usmíval se Vašek. "S tímhle číslem tu dostaneš angažmá na 100%." "Myslíš?To bych byla moc ráda." Kristýně se z jeho úsměvů a sladkých pohledů motala hlava. "Máme spoustu času nedáš si kávu nebo nějakej koktejl?" "Né díky.Spíš bych si zašla na něco sladkého.Nevíš o nějaké cukrárně?" "Jasně kousek odtud.Nebude ti vadit když ti udělám společnost?" "Ani v nejmenším." Zašli spolu do cukrárny a hezky si popovídali.Kristýna se dozvěděla že Vaškovi je 18 tedy je o rok starší,studuje medicínu,má 2 sourozence a miluje hudbu stejně jako ona.Vašek ji v každém směru okouzlil.Jediný jeho úsměv v ní probudil hejno motýlů,kteří nechtěli na zem.Večer při vystoupení na něj furt myslela a dokonce si všimla,že se na ni i párkrát usmál.byla přesvědčena že za to jak zatančila vděčí jemu.Angažmá měla jisté a všichni okolo jí tleskaly a chválily ji.Přišla i Gabriela s Maxem a oba jí moc gratulovali.Kolem Kristýny však všechno mizelo.Mezi davy lidí hledala jen ten krásný úsměv.Když odcházela z klubu vše jakoby se najednou zbořilo.Vašek se na rohu ulice objímal s nějakou cizí holkou. "Paráda"… zašeptala si Kristýna a s náladou na bodu mrazu se vydala domů.Motýli si však v jejím břiše létali dál,když pomyslela na jeho úsměv.Zjistila že ji okouzlil jediným pohledem a úsměvem.Láska na první pohled vážně existuje.Proč,ale tenhle krásný den musel skončit tak krutě?Zamáčkla Kristýna slzy,které se jí drali do očí.Přece nebude brečet kvůli klukovi,kterého ani nezná.Doma však na ni všechno padlo jakoby znovu a tak plakala dlouho do noci dokud neusnula neklidným spánkem se snem,který se jí promítal furt dokola.Vašek a jeho krásné úsměvy + holka se kterou se objímal na rohu ulice.

Léčení

2. června 2008 v 22:41 | Sisi |  Citáty
Ticho možná léčí,ale trvá mu to moc dlouho,zatímco smích uzdravuje ihned.
Autor:Já

Salon krásy

2. června 2008 v 22:18 | Sisi |  Super internetové stránky!
Nerozumíte snad nějakému pojmu okolo krásy? Nevíte co je to depilace či jiné pojmy o kterých se chcete něco dozvědět?Nejen to... Na této stránce najdete snad vše co se týká krásy a péče o sebe... takže holky neváhejte a nahlédněte :-) klik

O povídkách

2. června 2008 v 21:31 | Sisi |  Něco o blogu
Takže mám tu další maličké upozornění a možná i změnu pro čtenáře… román o Gabriele se teď tak trošku změní… do teď byl psán z pohledu Gabrieli a teď se začnu více věnovat Kristýně a jejímu problematickému životu.Takže první povídky z pohledu Kristýny se dočkáte snad už během zítřka… Doufám že se vám povídky budou líbit i po téhle malé změně,ale nebojte se že bych se ke Gabriele a Maxovi už nedostala…a protože se budu Gabriele a Kristýně věnovat vždycky tak trošku na střídačku do závorky kde občas vepisuji věk teď budu vpisovat buď G jako Gabriela nebo K jako Kristýna... :-) Takže doufám milý čtenáři že vás nezklamu a užijte si dalších příběhů mých hrdinů :-)
Vaše Sisi :-*